Antonio o krok ustoupil, zatímco Amalia vykročila k němu.

„Pokračuj, miláčku,“ Amaliin hlas byl sladký a tichý, s lehce zastřeným podtónem od vína. Antoniovi to připadalo jako jemný vánek, který škádlí jeho srdce, jako pírka lehce hladící jeho smysly, až ho u srdce lechtalo touhou.

Ten neodolatelný pocit se rozlil celým jeho tělem a vyvolal naléhavou potřebu se něčeho zachytit.

„Ustup, jen dál,“ p