Zdálo se, že Amálie upadla do zvláštního snu. Ve snu bylo všechno bílé, ale cítila se tam důvěrně a v teple.

Slyšela dětský smích a nemohla si pomoct, musela jít za ním. K uším jí dolehl hlas: „Mami.“

Amálie se náhle probudila. Zaslechla tichý zvuk, cítila, jak ji někdo drží za ruku, a vzduch, který vdechovala, jí připadal zvláštní. Podařilo se jí otevřít oči. Konečně se jí vše před očima postupně