Jako kterýkoli jiný den, Sabina usrkávala kávu v kavárně, kde Oliva pracovala na brigádě.

Pohodlně se uvelebila, bradu si podepřela rukou a seděla u okna. Prosklená stěna od podlahy až ke stropu nabízela ničím nerušený výhled na okolní svět.

Jak tam tak ležela, Sabina cítila intenzivní žár austinského léta.

V létě nejraději vyhledávala kavárny, světlé a čisté, s klimatizací nastavenou tak akorát,