„Už mi tak neříkáš? Miláčku, až dorazíme do školy, musíš mi říkat pane Clintone, rozumíš?“

„To bys chtěl! To teda neudělám!“ Sabina se na něj zamračila. „Tak, uvázala jsem to tentokrát správně?“

I samotná Sabina se za ten výrok cítila trapně. Perfektně? To mělo k pravdě daleko.

Byla nešikovná na ruce. Pokaždé, když pomáhala Bruceovi s kravatou, musel si ji předělat sám.

„To nevadí, naučím tě to.“