Karen pocítila nával nenávisti, když jí hlavou blesklo: „Kdybych o tom věděla dřív, vyhodila bych tu čubku do nějaké zapadlé, bezvýznamné horské vesnice! Rodina Carterových by ji tak nikdy nenašla a ona by se teď nehřála na výsluní. Kvůli ní se teď mně i Janie všichni vysmívají!“ Čím déle se Karen těmito myšlenkami zaobírala, tím více v ní hnisal hněv, až si nakonec v záchvatu vzteku zničila čerst