Pohled Luciena

Nemohl jsem si pomoci, musel jsem se Auren dotýkat. Na tento okamžik jsme s Remusem oba čekali. I když ve mně Remus vyl touhou ji označit, bojoval jsem s ním. Běsnil v mém nitru.

*„Označ ji,“* zavrčel. *„Je naše.“*

*„Teď ne. Chceš ji zabít naším jedem?“* okřikl jsem ho a připomněl mu, jak křehká naše družka je. Byla to jen omega, a kdybych ji označil, můj jed by přešel do její krve