Pohled Auren

Sykla jsem bolestí. Za mnou se ozvalo hluboké zavrčení, které nepochybně patřilo Lucienovi a varovalo chlapce. Zatnula jsem čelist a střelila po něm pohledem, aby přestal mého protivníka zastrašovat. Chtěla jsem vyhrát nebo prohrát na vlastní účet. Musel to pochopit, protože si s mračícím se výrazem zkřížil ruce na hrudi.

Max přede mnou poskakoval na nohou, vítězství a úšklebek zřetel