Pohled Luciena

Následující ráno jsem musel mít naléhavou schůzku. Ale nechtělo se mi tam.

„Jdeš pozdě!“ napomenula mě Auren hravě, když jsem ji znovu políbil.

„Musíme tam jít?“ zeptal jsem se jí. „Tohle jsou naše líbánky a jsem si jistý, že páry na líbánkách mohou zůstat nahé ve svém pokoji celé týdny. Nikdo nás nebude rušit.“ S těmi slovy jsem se svým už tak zuřícím údem otřel o její břicho.

Oboč