Pohled Luciena

Nespal jsem už několik dní. Tikot času mi připadal hlasitější než obvykle. Každá vteřina byla jako další kapka hrůzy dopadající do jámy v mém žaludku. Obklopovala mě Aurenina vůně. Byla uklidňující a zároveň mě přiváděla k šílenství. Díval jsem se na ni, jak sedí na okraji postele. Zářila. Byla tak jasná, kulatá a nemožně krásná, že pokaždé, když jsem ji viděl, srdce mi pro ni useda