Pohled Tamary

Brad toho moc nenamluvil, ale z výrazu jeho očí jsem poznala, že má plán. Doufala jsem, že to není nic zlomyslného. Jeho plánů jsem se často děsila. Protože jsem byla psychicky i citově příliš vyčerpaná, následovala jsem ho, když mě vedl k Tulipině kanceláři.

„Kam si sakra myslíš, že jdeš?“ zeptala jsem se s myslí vířící frustrací a zastavila se na místě.

„Moc dobře to víš,“ odpovědě