Byla jsem nepříjemně překvapená, když jsem přišla dolů. V mé kuchyni stála Sienna a dívala se na mě, jako by mě chtěla zabít.

Je to nejlepší kamarádka mého bratra a Alfy. Je jí 25, stejně jako mému bratrovi a Alfovi, a stýká se s nimi už od dětství. Teď se jich drží jako záchranného člunu. Byla zničená, když zjistila, že ani můj bratr, ani Alfa nejsou jejími druhy. To ji ale nezastavilo v pokusech stát se Lunou. Neustále se točí kolem Alfy, dokazuje svou cenu a snaží se ho přesvědčit, aby si ji vzal jako svou zvolenou družku.

Vlkodlaci to mohou udělat. Pokud jejich druh zemře nebo svého pravého druha nenajdou, mohou si vzít zvoleného. Nahlíží se na to s nevolí, obzvláště v naší smečce, protože bereme druhy velmi vážně. Vlastně to tak má většina smeček. Ale některé mají ke zvoleným druhům mírnější postoj.

Sienna byla vysoká, blonďatá a dokonalá. Její make-up byl vždy bezchybný. Vlasy měla vždy učesané a upravené k dokonalosti. Ale to všechno kazila tím, jak se chovala. Byla protivná, zlá a neuctivá. Nenáviděla mě a chovala se ke mně jako k odpadu. Ale jen když jsme byly samy. Když jsme byly v blízkosti mého bratra nebo Alfy, byla úplně jiným člověkem. Byla na mě milá a jednou mému bratrovi řekla, že jsem pro ni jako malá sestřička. Fuj. Zkoušela jsem o ní bratrovi říct, ale nevěřil mi. Řekl mi, že na ni žárlím a na to, kolik času spolu tráví.

„Sienno,“ řekla jsem chladně a vzala si hrnek z kredence.

„Dobré ráno, ošklivko,“ řekla a ušklíbla se. „Musí být fajn spát tak dlouho jako ty.“

„Možná bys to měla taky zkusit,“ řekla jsem, zatímco jsem si nalévala kávu do hrnku. „Potřebuješ tolik spánku pro krásu, kolik jen můžeš dostat.“

Otočila jsem se k ní s úšklebkem na tváři. Byla naštvaná.

„Ty malá mrcho,“ procedila mezi zuby. „Brzy se stanu Lunou a pošlu tě do vyhnanství tak rychle, že ani nestihneš mrknout.“

Tohle dělala pořád. Vyhrožovala mi vyhnanstvím, až se stane Lunou. Věděla jsem, že by to skutečně udělala, a mohla jsem jen doufat, že se Lunou nestane.

Chtěla jsem jí něco odseknout, ale uslyšela jsem, jak se otevírají vchodové dveře. Do naší kuchyně vešel můj bratr a náš Alfa. Sienna si rychle nasadila ten největší falešný úsměv.

Protočila jsem oči. Jak to, že nikdo nevidí, jak je falešná?

„Dobré ráno, maličká,“ řekl můj bratr a políbil mě na čelo.

To byla jeho oblíbená přezdívka pro mě. Byla jsem malá, menší než jakýkoli vlk v mém věku, a on na to rád upozorňoval. Zvlášť proto, že on byl obrovský. Měřil skoro dva metry a měl svaly po celém těle, stejně jako Alfa.

Byli jsme si hodně podobní. Oba jsme měli hnědé vlasy a jasně modré oči. On byl ale opálenější než já. Já jsem zdědila bledou pleť po mamince. Byla jsem pořád na slunci, ale zdálo se, že se nedokážu opálit.

„Dobré ráno, Andrew. Dobré ráno, Logane,“ řekla jsem a usmála se.

Alfu smím oslovovat křestním jménem pouze v soukromí našich domovů. Při jiných příležitostech ho musím oslovovat jako Alfu. Nebo Alfu Logana.

Sienně se to nelíbilo. Přes jejich ramena mi věnovala pohled říkající ‚zabiju tě‘.

„Dobré ráno, Emmo,“ řekl Logan, když si sedal k našemu kuchyňskému stolu.

„Jaké máš dnes plány, Em?“ zeptal se Andrew, zatímco naléval kávu sobě a Loganovi.

„Nic moc,“ odpověděla jsem. „Za hodinu mám trénink a pak budu jen tak viset s Amy a Jacobem.“

„Zítra je tvá první přeměna. Těšíš se?“ zeptal se mě Logan a vzal si hrnek s kávou od mého bratra.

„Ano,“ řekla jsem a zářivě se usmála. „Nemůžu se dočkat, až potkám svou vlčici.“

„Možná najdeš svého druha, Emmo,“ řekla Sienna chladně. „A možná tě zítra ztratíme kvůli němu.“

Věnovala mému bratrovi falešně smutný pohled. Bohyně, byli tak slepí, pokud neprohlédli to její divadlo.

„Neboj se, Sienno,“ řekl můj bratr. „Vždycky bude naší malou sestřičkou. Žádný druh nám to nevezme.“

Chtělo se mi křičet a zvracet. Nebyla moje sestra! Byla to falešná mrcha, která se nemohla dočkat, až se mě zbaví! Ale nemohla jsem nic říct, tak jsem mu jen věnovala falešný úsměv.

„Po své přeměně můžeš začít pracovat ve správní budově smečky,“ řekl Logan. „Chodila jsi na střední, abys mohla pracovat v kanceláři smečky, že?“

„Ano,“ řekla jsem a usmála se. „Už se nemůžu dočkat, až začnu pracovat.“

„Dobře,“ řekl Logan a usmál se.

Byl pohledný, a když se usmál, ještě víc. A to bylo vzácné. Obvykle byl velmi vážný a soustředil se jen na svou práci Alfy. Vždy dělal to, co je pro jeho smečku nejlepší. Proto byl tak úspěšný.

Byl stejně vysoký a svalnatý jako můj bratr. Možná ještě víc. Alfa a Beta smečky byli vždy těmi nejsilnějšími vlky. A bylo to vždy vidět. Vždycky jste poznali, kdo je Alfa a kdo Beta. Měl tmavě blond vlasy a zelené oči. Jeho čelist a nos byly dokonale ostře řezané a jeho rty vypadaly měkce. Byl sexy. Není divu, že po něm Sienna tak jela.

Slintala i po mém bratrovi, ale být družkou Bety pro ni nebylo dost dobré. Ačkoli, kdyby si ji můj bratr vzal jako zvolenou družku, přijala by i to. Šlo jí jen o titul a moc. Škoda, že to neviděli.

Zvonek přerušil mé myšlenky. Jacob byl tady.