Pohled Gabriela

Sedl jsem si zpátky na židli a vydechl, zadržovaný dech.

Hádám, že to šlo dobře.

Neutekla. Nekřičela na mě ani neječela.

Ale dělal jsem si o ni starosti. Nevěděl jsem, jak se s tím vším vyrovná. Ke konci rozhovoru vypadala klidně. Možná až příliš klidně. Musel jsem na ni dohlédnout.

Budu tu pro ni, ať se děje cokoliv. Ujistím se, že je v pořádku a šťastná.

„Jsi v pořádku?“ přerušil