Pohled Killiana

Pozoroval jsem Sheilu, jak klidně spí. Po chvíli se v mém náručí zavrtěla a procitla. Pomalu otevřela své modré oči a zadívala se do mých.

„Killiane.“ Její váha se přesunula na mou hruď, pohled měla upřený na mě. Stále zněla zesláble. Pohladil jsem ji po jemné tváři a vtiskl na ni polibek.

„Pšt, nic neříkej.“ Odhrnul jsem jí vlhké prameny vlasů z obličeje. „Jak se cítíš?“ zeptal js