Pohled Killiana

Nevím, proč mi srdce bušilo tak hlasitě, v jejích slovech bylo něco, co mě děsilo. Ale tiše jsem poslouchal.

„Opravdu nevím, Killiane,“ zamumlala po dlouhém tichu. „Tvrdě jsem spala ve své komnatě, když mě probudil kouř z ohně. V tu dobu už se oheň rozšířil všude kolem.“ Odmlčela se, slzy jí stékaly po tváři. Setřel jsem je a poslouchal, jak pokračuje. „Sáhla jsem po klice, ale byl