Reyana cestou z alfyho pokoje spěchala ke Klařině komnatě. Srdce měla tak těžké a potřebovala někoho, komu by se mohla vyplakat. Potřebovala rameno, na kterém by se mohla vyplakat.

Aniž by se obtěžovala ohlásit svou přítomnost, Reyana otevřela dveře, oči už plné nevyplakaných slz. Když zvedla svůj uplakaný pohled, padl na dvě postavy v spoře osvětlené místnosti – Klaru a Aldrica.

Klara ošetřovala