Reyaně vynechalo srdce, když se mu podívala do očí. „Al... Aldricu...“ zavolala téměř neslyšným hlasem a chtěla se dotknout jeho paže, ale on ucukl.

„Reyano,“ odpověděl Aldric hlasem zbaveným své obvyklé vřelosti, čímž vyslal bodnutí bolesti do jejího už tak zraněného srdce.

„Aldricu... Můžeme si promluvit? Chci, abychom si promluvili. Prosím,“ řekla zoufale, očima ho úpěnlivě prosila, aby ji ales