„Visho. Co kdyby tě někdo viděl? Nesmí mě s tebou vidět a ty to víš!“ řekl Aldric, v jehož slovech se mísily obavy a zoufalství, a starostlivě svraštil obočí.

„Musíš zůstat v klidu, Aldricu. Ujišťuji tě, že nemám v úmyslu ti ublížit,“ její hlas byl sladký jako med a skrýval podtón prohnanosti, kterou Aldric až příliš dobře znal.

„Poslyš, Visho. Vím, že jsme druhové, a taky vím, že o tom nelžeš. Al