Lítost, studená a ostrá, se zaryla Reyaně do žaludku. Možná to měla ještě o chvilku protáhnout, nechat ho ztratit se o trochu víc v oparu rozkoše, než mu předloží svou žádost.

Ticho se vleklo, husté a dusivé. Kradmo pohlédla na Alfu Randalla, ale jeho pohled zůstal upřený na ni, skoro jako by se za jeho kamennou maskou schylovalo k bouři. Hlodala v ní panika a po zádech jí přeběhl mráz.

Čekala, že