Reagan a Klára se blížili ke Klářině komnatě, když zevnitř zaslechli tiché vzlyky.

Pospíšili si dovnitř, jakmile si uvědomili, že tam někdo pláče.

„Ach, Seléné! Reyano!“ zvolala Klára, prohnala se pokojem a sevřela Reyanu v pevném objetí, nedbajíc na vzlyky, které jí unikaly ze rtů.

„Reyano...“ zavolal Reagan a nedokázal skrýt své nadšení. Tohle jim situaci usnadnilo.

Do očí se Reyaně draly horké