Komnata byla tichá, osvětlená jediným plamenem svíčky.

Postava na posteli sebou slabě házela, víčka se chvěla, jak otevírala oči a vnímala známé prostředí.

Dezorientovaně si prohlížela povědomé okolí a na čele se jí objevila vráska. „Kde jsou všichni?“ zachraptěla a hlas jí přeskakoval z dlouhého nepoužívání. Jako ztracené štěně těkala pohledem po prázdné místnosti: „Jak dlouho jsem byla mimo?“

Re