Visha seděla ve své komnatě sama. Choulila se pod nuznými kožešinami na svém lůžku, noční chlad prosakoval vlhkými kamennými zdmi její komnaty. Noc byla tichá. Měla všechen čas na světě pro sebe... Čas na přemýšlení.

Ze rtů jí unikl smutný povzdech. Dnešní noc byla jednou z těch, kdy cítila osten osamělosti. Neměla žádné přátele. A ať se snažila sebevíc, občas ji to dostihlo.

Všichni ji vidí jako