Reyana klopýtla dozadu. Třásla se, když ze sebe vysoukala otázku: „D-dvojčata?“

Rashkův úsměv se rozšířil, zbavený vřelosti, oči se mu leskly dravčím svitem. „Přesně tak,“ zavrněl hlasem tak bohatým a mužným, až jí z toho běhal mráz po zádech. „Ale na rozdíl od mého drahého bratra,“ pokračoval a hlas mu klesl do tichého, nebezpečného vrčení, „já nemám žádné zábrany si opravdu ušpinit ruce.“

Surová