Rychle jsem zašmátrala po telefonu.

„Bryane.“

‚Káva zabrala?‘

„Právě odjel.“

‚Cože?‘

„Já... já...“ koktala jsem, stále v šoku, zatímco jsem hleděla z okna. „Měla jsem puštěnou hudbu a začala jsem zpívat. Ani jsem si to neuvědomila. Ale v polovině písničky zastavil u krajnice. Prostě tam hodil parkování, otevřel dveře a prostě odešel. Vzal na sebe vlčí podobu a zmizel v lese.“

‚Ty teď sedíš v autě