***Pohled Maxe***

„Rád tě vidím, Maximillione!“

Na rameno mi dopadla ruka, právě když jsem vcházel do velkého tanečního sálu. Byl osvětlen lustry a svícny, ale přesto místnost působila temně a pochmurně.

„Vysoký radní Orane, je mi potěšením.“ Vynutil jsem si úsměv a potřásl muži rukou.

„Báli jsme se, že to nestihnete!“

Slyšel jsem v tom skrytou hrozbu. „Než jsem mohl opustit své stanoviště, musel