Ani Vale, ani já jsme po zbytek noci nespali. Když jsme přišli na snídani, museli jsme vypadat jako zombíci, ale nikdo se do nás nenavážel. Najednou jsem byl velmi rád, že se Valovi vyhýbají. Byl v tu chvíli tak otupělý, vypadal jako prázdná schránka sebe sama. Alfovi to bylo jedno, ale poznal jsem, že Vrchní radní Mark na něj vrhl několik zmatených pohledů. Nahlas však nikdo nic neřekl.

Zapraštěl