Bylo překvapivé ticho. Odhadovala jsem, že uběhly tři týdny. Hektorův plnovous byl teď mým ukazatelem ubíhajícího času. V jednu chvíli prosil jednoho z bílých plášťů, aby ho oholil, ale nic neudělali. Jednou týdně jsem dostávala injekce a Hektor jídlo, které jsem díkybohu nemusela jíst já.

Přesto Hektor nějakým způsobem vypadal mohutněji, nabíral svaly a výšku. Přemýšlela jsem, jestli to bylo kvůl