„Druhý strýčku...“ Když Zenios spatřil Zacharyho, který se blížil s výrazem chladným jako ledovec a pohledem vražedným jako sám ďábel, pocítil zoufalství, jaké člověk zažívá snad jen tváří v tvář soudnému dni. Nebýt Charlotte, která se k němu křečovitě tiskla, padl by na kolena a prosil o milost.

„Můžeš se uklidnit a nejdřív si vyslechnout mé vysvětlení? Já—“

„Drž hubu a opatrně ji drž!“ Zacharyho