Nemohla si pomoct a usmála se.

„Je mi jedno, proč jsi to udělal. I tak jsem ti velmi vděčná.“

„Ach, opravdu?“

Zacharyho pohled ještě více ochladl.

„Ztratila jsi plod lásky ke svému milenci. Musíš trpět bolestí, a přesto ses nutila k úsměvu na mě. Není to únavné?“

Úsměv na Charlottině tváři zamrzl, jako by jí někdo na hlavu vylil kbelík ledové vody.

„Pokud chceš plakat, posluž si. Nebudu tě rušit.“