„Dobrá, tedy. Nebudu vás rušit ve vašem čase s paní Connorovou. Omluvte mě, prosím, hned odejdu.“

Než se otočil, při pohledu na Charlottinu tvář se neubránil povzdechu. Vypadala jako poupě, které přečkalo strašlivou bouři. „Ach jo! Paní Connorová, já vám to řeknu, ale nedávejte mu to za vinu. Jestli je co vinit, pak jeho nemoc…“

Zatímco mluvil, najednou ucítil mezi obočím pronikavý chlad. Zvedl zr