Uplynula půlhodina a Charlotte stále seděla na koberci přede dveřmi a hleděla do prázdna.

Popadl ji záchvat impulzivity a tak strašně Zacharyho kopla. Čím více na to myslela, tím větší hrůza ji jímala.

Klep! Klep! Klep!

Někdo zaklepal na dveře.

Charlotte okamžitě ztuhla. „Ehm... vím, že jsem udělala chybu. Už ti to nikdy neudělám. Prosím, nechoď za mnou!“

„Paní, o čem to mluvíte?“ uslyšela zvenčí