Zachary na ni lhostejně pohlédl.

„Lory, v tom není nic osobního.“

Lorraine byla ohromená.

Než s ním však stihla navázat oční kontakt, on už otáčel hlavu k Zeniosovi. Zvedl obočí a řekl: „Zeniose, musím ti poděkovat.“

„Druhý strýčku, za co mi děkuješ?“ zeptal se Zenios a na tváři mu hrál falešný úsměv.

V Zacharyho očích se mihl zlomyslný záblesk, když řekl: „Ten kostým, co jsi dal mé ženě... musí