V Zacharyho inkoustově tmavých očích zableskl zvláštní svit.

„Proč se ptáš?“

„Vždycky jsi na mě tak hodný. Myslela jsem si, že jen plníš své manželské povinnosti, že bys to samé udělal pro kteroukoli jinou ženu, jež by byla tvou manželkou, ale jsi na mě až příliš hodný. Nemůžu si pomoct, ale myslím si... No...“

Charlotte teď mluvila nesouvisle. Poklepala si na prudce bušící srdce.

„Dobře, chci jen