Dnešní počasí nestálo za nic a Duhový most halila hustá mlha. Působilo to, jako by povrch očí zastřel závoj slz.

Garrison právě stál na východní straně mostu.

Už po zvuku kroků poznal, že je to Charlotte. "Ten čas letí, co? Neviděli jsme se třiašedesát dní. A já tu celých těch třiašedesát dní zase jenom sám čekám."

"Už jsem ti říkala, abys sem přestal chodit. Jsi to ty, kdo sem den co den trvá na