Zachary přimhouřil oči. Jemně nadzvedl své tmavé obočí.

„To, že to navenek popíráš, ještě neznamená, že po tom hluboko uvnitř netoužíš.“

Sotirii se chtělo plakat, ale slzy nepřicházely. Právě se to chystala vysvětlit, když Zacharyho velká dlaň pevně spočinula na její hrudi.

„Necítíš to, miláčku? Tvé srdce je teď v mých rukou.“

Kdyby se jí takhle dotkl kdokoli jiný, Sotiria by mu už dávno vlepila f