Zpátky v Zacharyho domě už Sotiria zjistila, že to byl Zachary, kdo těm mužům nařídil, aby jí ublížili. V jejím srdci však stále zbývala stopa naděje. Moc dobře věděla, že je to jen nepatrná naděje, ale byla jako jehla, která se jí hluboko zabodla do srdce a kterou nemohla ignorovat.

Skutečně doufala, že to nebyl Zachary!

Ti dva muži Sotiriu napadli tak brutálně, že i teď v těle, hlavě i obličeji