„Ach, nechoď blíž! Ne... Nesvlékej mě. Ne... Ne! Ach... Je mi takové horko. Polib mě...“

Melinin hlas z garáže se změnil z tónu odporu v toužebné prahnutí.

Poté se ozvaly vlny zvuků, při nichž by se kdokoli začervenal. Sotiria víceméně tušila, co ti muži s Melinou dělají. Předstírala však, že neslyší, a odhodlaně kráčela dál a dál pryč.

Kdyby včera Zachary nepřišel včas, to, co by s ní ti dva muži