Koutky Zeniových úst zacukaly. Neřekl však už ani slovo. Jen v jeho modrých očích leželo zklamání, dusivě husté.

Před čtyřmi lety, když Charlotte odešla, jako by s sebou vzala i jeho duši. Od té chvíle se zdálo, že se změnil v pouhou prázdnou schránku. Pozemské potěšení, smutek, radost či hněv pro něj nebyly ničím víc než jen přeludy a klamy. Už se ho vůbec nedotýkaly.

Už se nedokázal vžít do žádn