Vévoda Mortus

*Tři dny předtím.*

„Kde je?“ Zaťukal jsem černým nehtem o okraj své dřevěné židle. Polstrování se prodřelo skoro až na dřevo. Dvě služky na mě zíraly svýma korálkovýma červenýma očima, oblečené v těch nejděvkovatějších služebných uniformách, jaké jsem kdy viděl.

Ohrnul jsem nad nimi nos, když přede mnou klečely v mé pracovně. Knihy byly opotřebované, voněly starou kůží a kuličkami pr