Creed

To nemohlo být. Několikrát jsem zamrkal.

Byla tam, z masa a kostí, v bílých šatech, které nijak nezakrývaly její postavu ve tvaru přesýpacích hodin. Vlasy měla stažené do jednoho velkého volného copu, který jí sahal až do kříže. Její měkké žluté oči ke mně zamrkaly a na rtech jí zahrál drobný úsměv.

„Tak ráda tě vidím, mé malé mládě,“ zazpívala na mě. Rozběhl jsem se k ní, dopadl na kolena,