Odessa

Když jsem zamrkala, zírala jsem na úplně nový svět. Barvy byly živější než dřív, pokud to vůbec bylo možné. Hlína mezi mými prsty, tedy teď drápy, škrábala o drobné kamínky v půdě. Mé pařáty byly velké, fialové, přesně jako u draka ve snu, který jsem měla, když jsem potkala svého otce. Šupiny se třpytily ve sluncích a vytvářely krásný duhový odraz.

„Já jsem drak?“ můj hlas vyšel hlasitěji,