Pohnu se, když cítím, jak se kolem mě vytahují prostěradla. Zamrkám očima a vidím Luciana, jak stojí nade mnou. Usměje se, odhrne mi vlasy z tváře a políbí mě na čelo.

„Děkuju za dnešek, andílku. Dobrou noc.“

„Počkej, nechoď,“ řeknu rozespalým hlasem.

Podívá se na Tonyho, který leží po mém boku, a pak zpátky na mě.

„Prosím, zůstaň se mnou.“

„Come desideri.“ (Jak si přeješ).

Sleduji, jak si rozepín