**Isla**

Než nastal čas oběda, téměř úplně jsem se vyhnula svým bratrům, a taky jsem oficiálně ztratila náladu a vstupuju do fáze dojezdu. Hlava mě bolí jako střep, když ji pokládám na jídelní stůl, abych cítila chladný kov na kůži. Slyším blížící se kroky, rychle se narovnám a nasadím masku. Mason. Tiše si sedne vedle mě, položí přede mě tác s obědem, hrnek kávy a dva prášky proti bolesti. Odstrč