Neochotně následuji Luciana k jednomu z aut, kterým jedeme zpátky ke mně domů. Už zorganizoval doktory a sestry, aby se postarali o naše zraněné, a i když se mu snažím říct, že jsem v pořádku, stejně mě strčí na židli.

„Nechceš doktora? Fajn. Aspoň nech Tonyho, ať ti ošetří záda, než se vrhneme do další války s tebou na polovičním výkonu.“

Opřu se o opěradlo židle, zatímco Tony mi rozstřihne košil