**Isla.**

Zvuky šplouchající vody a dřevěných nohou drhnoucích o kovovou podlahu se mísí, jak se máma pokouší přisunout blíž ke mně. Když do sebe naše kolena konečně narazí, slyším ji těžce vydechnout.

„Dobře, teď se otoč.“

„Jo, jasně, a nechceš, abych u toho ještě udělala salto vzad?“ Její kousavá poznámka mě rozesměje, zatímco poskakuje a naráží, otáčejíc židli dokola. O pár minut později mám vo