Alina pracovala, jako by tma byla její přítelkyní. Každý krok byl promyšlený, jako by země šeptala jí a jenom jí. Minula příjezdovou cestu bez komentáře, kužel její baterky klouzal po kamenech, plevelu, stopách pneumatik a do křoví. Žádné zaváhání. Jen jistota, ze které mi naskakovala husí kůže, rovným dílem z úlevy i hrůzy. Následoval jsem ji, větve mě škrábaly do bundy, Nico si pod nosem mumlal