Kaiden nepřestal zírat na notebook od chvíle, kdy nám Alina ukázala záběry z motelu. Noha mu poskakovala, prsty bubnovaly do kolena, jako by už byl napůl ze dveří.

„Něco z toho vytěžíme,“ řekl náhle a otočil se ke mně s tím manickým jasem, který dostává, když v sobě nemůže vydržet. „Získáme ji zpátky, vezmeme ji na slunce. Kristepane, Hunte, jsme v Portoriku. Mohli bychom si z toho udělat dovoleno