„Omlouvám se, že mi to tak trvalo,“ prohodila jsem a s uspokojivým žuchnutím ze sebe skopla boty na stranu, obnošená, popraskaná kůže zachrastila o dřevěnou podlahu. Hodila jsem tašku ke dveřím a bez druhé myšlenky sebou plácla na starou, zatuchlou zelenou pohovku, která vypadala, že ji před desítkami let vylovili ze smetiště. Látka, vybledlá a ošoupaná, stěží skrývala pružiny, které na určitých m