**Kaiden**

Hunterovy oči se setkaly s mými, když nás míjela, a v jeho pohledu jsem viděl odraz svého vlastního zmatku. Oba jsme stočili zrak k mámě. Ariana stála před námi, rty zkřivené v tom samolibém malém úšklebku, jako by znala tajemství, které si ani jeden z nás ještě nezasloužil. Na pašerákovi, kterého jsme vlekli chodbami, najednou vůbec nezáleželo. Hunter a já jsme ho upustili jako odpad,