Hovor skončil tím, že jsem Lucianovi úsečně něco zamumlal, ale hlavu jsem u toho stejně neměl. Dokázal jsem myslet jen na ni, na Alinu, sedící v té místnosti, neklidnou, příliš ostrou pro sterilní stěny. Zasunul jsem telefon do kapsy a strčil do dveří. A ztuhl jsem. Hunter byl na ní. Nemačkal ji, ale věznil ji, jeho velká postava zapřená nad její drobnou na úzkém vyšetřovacím lůžku. Ústa měl přita