**Kaiden**

Když jsme s Hunterem skončili u mých rodičů, bylo už dávno po obědě. Abych byl upřímný, už teď mi chybí ten neustálý přísun jídla a svačinek, které moje holka vyžaduje a ze kterých těžím i já. Ráno jsme začínali s bezejmenným chlapem přivázaným k židli; teď jsme měli jméno, příběh, nového rekruta, kterého nám bylo líto, a bolest hlavy.

Matthew Valensky.

Čtyřiatřicet. Dvě děti do deseti